Temné chrámy nové doby. Výborné fotografie architektury na nové výstavě Jiřího Šebka

Temné chrámy nové doby. Výborné fotografie architektury na nové výstavě Jiřího Šebka

Jiří Šebek je držitelem prestižního ocenění nazvaného Grant Prahy. Získal ho v roce 2016 v soutěži Czech Press Photo za soubor nesoucí název Chrámy nové doby. Pro tuto sérii, stejně jako pro všechna Šebkova díla, je charakteristická preciznost, minimalismus a čistota podání.

První fotografie ze série Chrámy nové doby vznikly na jaře roku 2016. Soubor nedokumentuje proměny rozvíjejících se částí hlavního města. Šebek jej pojímá výhradně výtvarně. Architektonická díla nehodnotí. Nezkoumá jejich krásu, jinakost či ošklivost. Každou budovu se snaží zachytit v její podstatě a svébytnosti. Prostor tak dává divákovi, který má možnost nazírat budovy a fotografie po svém.

“Budova samotná, jako například Crystal u stanice metra Želivského, nemusí dle mého názoru zapadat do městského rázu, a přesto mohu být s výslednou fotografií spokojený,” vysvětluje autor snímků. 

Výstava bude otevřena od 16. května každý den kromě pondělí. V úterý až pátek vždy od 11.00 do 18.00 hodin a o víkendu od 10.00 do 18.00 hodin. Základní vstupné činí 80 a snížené 40 korun. Galerie leží jen zhruba 100 metrů od stanice metra Nové Butovice na adrese Seydlerova 2835/4, Praha 5.

Rozhovor s Jiřím Šebkem si můžete přečíst zde:

To je ten náš český Řepkoland. Žlutá záplava na 20 leteckých pohledech

To je ten náš český Řepkoland. Žlutá záplava na 20 leteckých pohledech

Kdyby si dnes praotec Čech vyšlápl na jakýkoliv český kopec, asi by byl překvapený. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, řepkou oplývající, řekl by možná. 

Česko dnes patří v pěstování řepky mezi evropské velmoci, její žlutá barva každý rok obsadí 12 až 16 procent veškeré orné půdy. Podle informací z ministerstva zemědělství jí však v porovnání s loňským rokem nepřibylo – byla vyseta na ploše 395 tisíc hektarů. Konstatoval to Vojtěch Bílý z tiskového oddělení ministerstva.

Snímky typicky jarního Česka se žlutými řepkovými poli jsme pořídili ve spolupráci s leteckou expedicí 100 let – 100 letišť, která se rozhodla oslavit sté výročí československého letectví tak, že přistane na stovce letišť na území bývalé Československé republiky.

Expedici pořádá magazín Flying Revue. Během šesti měsíců roku 2018 chtějí piloti Dynamiku WT-9, který už má za sebou řadu expedic po celém světě, propojit stovku českých a slovenských letišť pomyslným leteckým mostem. 

“Uvědomili jsme si, že na našem webu a v časopise prezentujeme fotografie a videa z našich leteckých expedic po téměř celém světě, ale našim zemím jsme se zatím tak dobře nevěnovali,” vysvětluje pilot Jiří Pruša, jak celá myšlenka vznikla. “I proto projektu říkáme expedice a i proto jsme pro ni připravili stejný webový speciál jako pro klasické expedice, byť na rozdíl od nich tahle nepotrvá dva týdny, ale půl roku,” dodává. 

Aktuálně.cz je mediálním partnerem akce 100 let – 100 letišť a galerie vznikla v rámci této spolupráce.

Unikátní expedice ke 100 letům létání: OK-LEX přistane na stovce českých a slovenských letišť

Unikátní expedice ke 100 letům létání: OK-LEX přistane na stovce českých a slovenských letišť

Během šesti měsíců roku 2018 chtějí piloti Dynamiku WT-9 , který už má za sebou řadu expedic po celém světě, propojit stovku českých a slovenských letišť pomyslným leteckým mostem. 

“Uvědomili jsme si, že na našem webu a v časopise prezentujeme fotografie a videa z našich leteckých expedic po téměř celém světě, ale našim zemím jsme se zatím tak dobře nevěnovali,” vysvětluje pilot Jiří Pruša, jak celá myšlenka vznikla. “I proto projektu říkáme expedice a i proto jsme pro ni připravili stejný webový speciál jako pro klasické expedice, byť na rozdíl od nich tahle nepotrvá dva týdny, ale půl roku,” dodává.

Každé letiště, na kterém expedičním letadlo přistane, členové expedice zaznamenají do interaktivní mapy na speciální stránce (100-let-100-letist.flying-revue.cz). Tak také mohou čtenáři a fanoušci létání sledovat průběh celé akce.

Expedice začala první etapou 8. dubna. I když počasí nebylo zrovna nejlepší, podařilo se přistát na všech třech naplánovaných letištích. Druhé etapě, která proběhla během uplynulého víkendu, naopak počasí přálo skvěle. Z Příbrami posádka ve složení Jiří Pruša – Jan Dvořák vylétala za slunečného počasí doprovázeného výskytem kumulů a tak to vydrželo po celý den.

Členové expedice plánují, že nejlepší fotografie a videa představí během druhého ročníku výstavy Báječný svět létání, která proběhne v době od 8. do 22. října 2018 v pražském Karolinu. 

Piloti Miloš Dermišek i Jiří Pruša, kteří se střídají za řízením Dynamiku, vidí v expedici možnost, jak připomenout, že Češi a Slováci v minulosti vždy patřili ke světové letecké špičce. 

Aktuálně.cz je mediálním partnerem expedice.

Fotil ve 108 zemích světa. Někdy mám pocit, že cestuje celý svět a že se zbláznil, říká Jan Březina

Fotil ve 108 zemích světa. Někdy mám pocit, že cestuje celý svět a že se zbláznil, říká Jan Březina

Honzo, co vás přivedlo k cestovatelské fotografii?

Myslím, že s nějakým cestovatelským genem jsem se už narodil a poznávání nových míst mám v sobě už od dětství. K fotografii byla paradoxně cesta trochu komplikovanější – přes počítače a matematiku. Proto jsem začal až s příchodem digitálu. Spojení cestování a fotografie bylo logickým vyústěním toho, co mám rád. Při focení se snažím nacházet a zachycovat krásu kolem nás.

Cestovatelské fotce se věnujete deset let, jak se za tu dobu proměnila?

Turismus se za posledních deset let proměnil snad ve všech ohledech. V první řadě ubylo neznámých a nedostupných míst, takže se dnes poměrně snadno cestuje i do zemí, kam se dřív člověk skoro neměl šanci dostat. Navíc je u těchto lokalit vidět obrovský boom individuální turistiky. Díky internetu si dnes vyberete ty zajímavé fotografické lokace na Instagramu, koupíte letenky on-line, seženete ubytování přes Airbnb a druhý den můžete vyrazit. To je zcela nový fenomén.

U populárních a slavných míst typu národní parky v USA nebo třeba Paříž je vidět naopak obrovský nárůst počtu skupinových turistů, zejména z Asie. Autobus za autobusem na stejná místa, se stejným programem a tak nějak v běhu. Někdy mám pocit, že cestuje snad celý svět a že se zbláznil.

Jak se díváte na současnou populaci instagramerů, kteří obráží “insta místa”, aby zde pořídili fotky jako tisíce lidí před nimi?

Myslím, že jde o výsledek aktuálního životního stylu. Ve škole, v práci a často i doma jsme neustále motivováni k efektivitě a výkonům. A tak když mladí lidé někam cestují, chtějí vidět co nejvíc a co nejlepších míst, což se při objevování a pátrání po nových lokalitách dělá těžko. Zatímco když si sednete k Instagramu, tak si snadno najdete místa, která vám stoprocentně vyhovují, a jedete tak nějak “na jistotu”.

Na druhou stranu si nemyslím, že by to bylo nutně netvůrčí. I když dorazíte na místo, kde už vznikl milion fotek, pořád můžete hledat nový pohled, budete se potýkat s unikátním počasím a podmínkami. Takže je to jen jiný typ výzvy. Pokud chce fotograf tvořit a být kreativní, nezáleží na tom, jak místo našel. 

O čem by podle vás měla být plnohodnotná cestovatelská fotka?

Myslím, že by měla mít příběh. A fotograf by se měl snažit dostat do snímku kousek sebe a svého vnímání světa. Často cestuji se skupinami fotografů a je úžasné, jak různé fotografie vznikají, přestože stojíme ve stejný čas skoro na stejném místě.

Fotograf by měl být pozorným pozorovatelem, trpělivě hledat a nevzdávat se. Největším nepřítelem je asi vlastní lenost. Sám to na sobě často vidím, musím se přemlouvat vstát na východ slunce nebo vyrazit i za špatného počasí. Nikdy nevíte, co na vás čeká.

Podle čeho si vybíráte lokace k focení vy sám?

Většinou je na začátku nějaký impulz v podobě unikátní události či fotografie. V lednu jsme byli fotografovat sopky na Havaji, protože byly ideální podmínky. V únoru Firefall – ohnivý vodopád v Yosemite, který se objevuje jen na jeden týden v únoru. To jsou všechno neopakovatelné události, kterým nešlo odolat.

Nebo druhá možnost je, že sáhnu do svého seznamu vysněných míst, kterých je ještě pořád spousta.

Jaké země byste ještě rád navštívil?

Všechny (smích). Ten seznam je strašně dlouhý. Zatím jsem měl možnost navštívit 108 zemí a rád bych letos přidal další zhruba desítku. Uvidíme, jestli se všechno vydaří.

Vyhýbáte se turisticky vyhledávaným místům?

Ne nutně. Snažím se vyhýbat špičkám turistické sezony v daném místě, protože tisíc lidí v záběru není nic, co by fotograf chtěl. Ale i na těch nejprofláknutějších místech můžete najít originální a osobitý záběr.

Procestoval jste šest kontinentů, a jak jste sám řekl, více než stovku zemí. Kde vás to chytlo opravdu za srdce a proč?

Mám rád přírodu, která není příliš zasažena lidskou činností. Proto mezi moje nejoblíbenější místa patří ta, kde se můžete celé dny toulat a nepotkat jiné lidi. Opravdu kouzelná je Patagonie, z Afriky mám nejradši Namibii, unikátní je střed Austrálie nebo jižní ostrov Nového Zélandu.

Ale upřímně, úplně největší srdcovka jsou pro mě západní pobřeží USA a Island. Obě místa v sobě mají nějakou neuchopitelnou magii, která mě přitahuje, takže se tam snažím každý rok vracet a objevovat nová místa pro focení.

Máte nějaké cestovatelské tipy na letenky a jiná dobrá doporučení?

Myslím, že to hlavní je nehledět jen na cenu, ale snažit se cestovat chytře. Snažím se na dlouhých trasách létat hlavně přes noc, abych se vyspal. Vybírám letecké společnosti, kterým věřím. Hledám si pohodlná místa v letadle a na dlouhých cestách se snažím si dát sprchu a dobré jídlo tak, abych nebyl unavený, rozlámaný a vyčerpaný, když vyrážím fotit. Přijde mi škoda ušetřit tisícovku a být dva až tři dny zničený tak, že nemám chuť vzít do ruky fotoaparát.

Kdyby se chtěl někdo začít věnovat cestovatelské fotografii, co byste mu doporučil?

Začít, užít si to a najít si k tomu ještě nějaké výnosné zaměstnání, abyste to měli z čeho financovat. Živit se fotografováním znamená vždy kompromis mezi tím, co chcete, a tím, co musíte. Pokud se budete cestovatelské fotografii věnovat jako koníčku nebo jako částečnému zdroji příjmů, budete mnohem svobodnější.

Jste zakladatelem projektů Ilumio a Fripito, o čem jsou?

Jsou to služby pro cestující fotografy, jak jinak. Ilumio je cestovní kancelář, která se specializuje na fotografické workshopy v exotických destinacích. Jezdíme po celém světě, vybíráme pro klienty ty nejzajímavější fotografické lokality a zajišťujeme kompletní servis.

A pro ty, kdo raději cestují a fotí sami, je naše mobilní aplikace Fripito. V té dáváme prostor lokálním fotografům, kteří představují neznámá místa a sdílejí s ostatními své zkušenosti. Díky tomu najdou uživatelé ve Fripitu unikátní průvodce, které píší fotografové pro fotografy. Pomůžeme jim najít krásná místa a dorazit ve správnou dobu. Zbytek je na jejich kreativitě.

S jakou fotovýbavou cestujete? Dostal se do ní i dron?

Výbavu se snažím optimalizovat pro každou cestu zvlášť. Čím víc nás čeká chození, tím lehčí se snažím zabalit výbavu. Nicméně vždy jsou základem dvě těla Canon EOS 7D Mark II se třemi až čtyřmi objektivy, iPhone na panoramata a videa. Už rok beru i dron do všech zemí, kde je legální létání. Pak samozřejmě filtry, velký a malý stativ, dálkovou spoušť, iPad Pro na zpracování fotek a komunikaci a spoustu drobného příslušenství.

A jak se vám fotí s iPhonem? Máte nejnovější model X?

Ano, mám iPhone X a je to pro mě ten nejlepší fotomobil, který jsem doteď měl. Skvělý foťák, vynikající displej a hlavně nepřeberná škála fotografických aplikací. Na druhou stranu si myslím, že zajímavá fotka jde udělat prakticky čímkoliv, když jste na tom správném místě v ten správný čas a máte dobrý nápad.

Když budu chtít fotit krajinu jen mobilem, půjde to? A máte tipy na dobré aplikace pro editování?

Určitě to půjde. Mobily dnes za dobrých světelných podmínek fotí technicky skoro srovnatelně jako běžné amatérské fotoaparáty. Dobrou fotografii dělá fotograf a jeho kreativita, ne technika. Jsou jiné fotografické oblasti, jako třeba sport, wildlife apod., u kterých je špičková technika nezbytná. U krajiny je to trochu snazší.

Moje nejoblíbenější aplikace je pořád Snapseed, která je neuvěřitelně jednoduchá a přímočará. Pro rychlé úpravy pořízené iPhonem je to prostě špička. Na iPadu používám aplikace od Adobe, které mi vyhovují na zpracování raw fotografií ze zrcadlovek. Na tabletu přímo na cestě mohu fotky přebrat, roztřídit a základně upravit. Na počítači pak dodělám v klidu finální úpravy, barvy a retuše.

Když už jsme u editace, jak k ní přistupujete? Každou fotku upravujete zvlášť, nebo na ně používáte přednastavené presety?

Každou fotografii upravuji zvlášť, ale většinou poměrně rychle. Na každé fotce strávím pár minut doladěním. Jen u velmi mála fotek se pouštím do nějakých větších manipulací. Nicméně presety používám jen výjimečně.