Kotě se narodilo s předníma nohama směřujícíma dozadu

Kromě deformace měkkých tkání na předních nohou se kotě narodilo se šesti prsty na každé zadní noze, a tak muselo záhy vyhledat pomoc veterinářů.

Jeho zachránci ho přinesli k odborníkům z neziskové organizace ASPCA (American Society for the Prevention of Cruelty to Animals), kteří mu následně dali obě přední nohy do dlahy.

Ta měla za úkol naučit svaly pohybovat směrem dopředu a zároveň zabránit jejich zpětnému ohýbání tím špatným směrem. Dlahu zvířeti měnili v několikadenních intervalech, což nakonec vyvrcholilo v úspěšnou nápravu.

„Díky týmu z newyorského ASPCA nemuselo podstoupit operaci. Nohy mu dávali do dlahy, což přispívalo k nepřetržitému zlepšení,“ svěřil se agentuře AP mluvčí neziskové organizace.

Už má i nový domov

„Protože se deformace týkala měkkých tkání a nikoliv kostí, dlahy tkáním pomohly získat potřebnou sílu,“ dodal. Veterináři se domnívají, že kotě bude z 90 procent zcela normální. Potýkat se údajně bude pouze s mírným kulháním, které však kvalitu jeho života nijak neovlivní.

Kromě toho, že Lee už dokáže bez větších problémů chodit, stihl si už najít i nový domov. Kromě nového prostředí si však bude muset zvyknout i na nové jméno, nynější majitelé ho totiž přejmenovali na Rugena.

Indonéská sopka Sinabung přišla při mohutné erupci o vrchol

V pondělí ráno sopka Sinabung vychrlila oblak popela sahající do výšky sedmi kilometrů. Popel ze sopky se dostal až k městu Lhokseumawe ležícímu více než 260 kilometrů severozápadně. Úřady vyhlásily na ostrově Sumatra nejvyšší stupeň varování pro leteckou dopravu.

Sopka Sinabung přišla při pondělní mohutné erupci o svůj vrchol.

Sopka Sinabung přišla při pondělní mohutné erupci o svůj vrchol.

FOTO: Profimedia.cz

Na videonahrávkách jsou zachyceny děti prchající ze školy, která leží mimo zapovězenou zónu kolem vulkánu. Erupce však nikoho nezranila.

Z fotografií sopky před výbuchem a po něm je ale patrné, že erupce připravila vulkán o jeho špičku. „Vrchol sopky byl zcela zničen,“ uvedlo indonéské vulkanologické centrum.

Vulkanolog Devy Kamil Syahbana prohlásil, že ze sopky zmizelo 1,6 miliónu metrů krychlových hmoty.

Tip Sinabung😥😢😫

Zveřejnil(a) Bangwira dne 19. únor 2018

Sopka vysoká 2600 metrů nevykazovala žádnou činnost téměř čtyři století. V srpnu 2010 se však probudila, což tehdy stálo život dvě osoby a dalších 30 tisíc lidí muselo utéci do bezpečí. Další silná erupce nastala v únoru 2014, kdy přišlo o život 16 osob. Sinabung patří mezi více než 120 aktivních vulkánů v Indonésii.

Z fasády slavné hospody v Oděse ukradli sošku Švejka

Soška hlavní postavy díla Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války se na domě v centru Oděsy objevila v roce 2016. Jejím tvůrcem je užhorodský umělec Mychajlo Kolodko. Z průčelí oděské hospody byla už ukradena jednou, stalo se to prý loni na jaře.

Oděsu podle Interfaxu spojuje se slavným českým vojákem Haškova povídka Jak jsem se setkal s autorem svého nekrologu. Spisovatel v ní popisuje, jak si po návratu z Ruska přečetl několik svých smutečních oznámení. V jednom z nich měl být „probodnut v divoké hádce s opilými námořníky v jedné z oděských krčem”.

Sochař Kolodko už sošky Švejka rozmístil v několika evropských městech, mimo jiné i v Lipnici nad Sázavou, kde spisovatel zemřel, a naposled předloni v Olomouci. V České republice i ve světě už bylo vyrobeno na dvě desítky Švejkových soch a sošek. K vidění jsou kromě Ukrajiny například v Rusku, Polsku, Bulharsku nebo na Slovensku.

Kanadský umělec vytváří miniaturní burgery a další chuťovky

„Vždycky jsem miloval miniatury a během studií jsem svou praxi i teorii vypiloval,“ prozradil Tom Brown agentuře Reuters, co ho přivedlo k vaření mini jídel.

Pro své účely si Brown vyrobil i miniaturní funkční kuchyň, takže burgery o velikosti nehtu připravuje je na jen o málo větší pánvi. Příprava jídel je ale o něco složitější. Všechny ingredience si totiž musí vyrobit sám.

Na svém youtubovém kanálu s názvem „Feeding The Masses“ (Krmení mas) už Brown publikoval přes sedmdesát receptů včetně hot dogů nebo dýňového koláče.

V Japonsku se poklopy kanálů stávají uměleckými díly

Motivy jsou většinou přebírány z historie, zeměpisu nebo místních zvláštností: v Ósace to je pevnost, v Jokohamě je to most přes Tokijský záliv, hora Fudži zase inspirovala kanalizaci ve stejnojmenném městě ležícím při úpatí sopky. Tama City, předměstí na západě Tokia, si zase zvolilo poněkud modernější ikonu: kočku Hello Kitty. Ta zdobí deset kanálů nedaleko zábavního parku pro děti.

Osmačtyřicetiletý Šodži Morimoto se pustil do své hry poprvé při cestě do města Fukui, když jeho zvědavost upoutaly poklopy kanálů zdobené dvěma fénixy, legendárními ptáky rodícími se z popela. Později se dozvěděl, že tento motiv symbolizuje dvojí obrodu města – zničeného za druhé světové války bombardováním a pak v roce 1948 zemětřesením.

Nejčastějším motivem jsou japonské národní symboly.

Nejčastějším motivem jsou japonské národní symboly.

FOTO: Profimedia.cz

„Někdy zjišťuji, proč si to které město zvolilo ten či onen motiv. Udivilo mě, když jsem objevil, že to vždy souvisí s jeho historií a kulturou,“ řekl agentuře AFP Morimoto. Tvrdí, že už obdivoval všechny umělecké poklopy kanálů ve svém okolí. „Teď musím cestovat déle, abych objevil nové,“ říká.

Obdivovatelé poklopů, jako je Morimoto, si ty nejzajímavější fotografují a hojně je sdílejí na sociálních sítích. Největší fanoušci si přitom kopírují jejich motivy.

Poklopy mají tisíce fanoušků

Někteří mají slabost pro desky podzemních telekomunikačních sítí, jako je Tecuro Sasabe: „Proč je deska právě zde a kam to vede – myslím, že mě zajímá, co se dole skrývá,“ říká. Jiní zase spatřují kouzlo poklopů v mikrokosmu zeleně, která raší v jejich štěrbinách a kolem nich. V zemi se dokonce pořádají sjezdy fanoušků kanalizačních poklopů, na nichž se někdy sjedou až tisíce účastníků.

I nebarvené poklopy jsou malá umělecká díla.

I nebarvené poklopy jsou malými uměleckými díly.

FOTO: Profimedia.cz

Tyto předměty, které váží 40 kilogramů, je ale obtížné sbírat jako známky nebo mince. Společnost GKP proto vydala 1,4 miliónu pohlednic s 293 různými motivy kanalizačních poklopů, které fanoušci mohou sbírat, a s údaji GPS u každého z nich, aby je snáze nalezli.

Na počátku byla snaha vylepšit si image

Každá pohlednice je k dispozici zdarma, ale jen ve správních budovách příslušné obce, kde jsou modely poklopů zobrazené na pohlednicích. „My si myslíme, že japonské poklopy kanálů jsou kulturními produkty, na něž můžeme být hrdí,“ říká činitel GKP Hideto Jamada.

Barevné poklopy najdete především v centrech měst.

Barevné poklopy najdete především v centrech měst.

FOTO: Profimedia.cz

Japonské kanalizace se začaly snažit vylepšovat svou image před veřejností asi před 40 lety. Objevily se tehdy první motivy, jako jsou mraky, vlny nebo hvězdy. Později vznikaly složitější obrazce, které byly i barevné.

Takovým způsobem je však vyzdobena jen hrstka z 15 miliónů poklopů kanálů, protože jejich výroba je drahá: motivy se malují ručně. Když jsou některé poklopy dány do prodeje, fanoušci se o ně perou. Loni v říjnu se 190 lidí zúčastnilo loterie pořádané městem Maebaši s deseti vyřazenými poklopy, z nichž každý stál 3000 jenů (570 Kč).

Lupič se zbavil bundy, aby ho nepoznala policie. Práci jí naopak usnadnil

O případu, který se stal již 6. února, informovala na svých stránkách Anchorageská policie. Nepříliš důvtipný lupič Gerald Spies tehdy vstoupil do pobočky Taco Bell, přičemž si maskoval obličej a na sobě měl tmavou bundou s kapucí. Domáhal se peněz a vyhrožoval obsluze, že má pistoli. Ihned poté, co budovu opustil s hotovostí z kasy, zaměstnanci zalarmovali policii.

Prchající lupič si toho zřejmě byl vědom, a tak se snažil zbavit své bundy, podle které by ho mohli muži zákona poznat. Zahrabal ji proto do sněhu jen několik ulic od fastfoodu. Svůj plán ale příliš nedomyslel.

Hlídkující policisté ho zadrželi patnáct minut poté, co dostali hlášení o loupeži. V Anchorage totiž tou dobou panovaly dvacetistupňové mrazy a Spies byl široko daleko jediný, kdo na sobě neměl zimní oblečení.

Muž byl obviněn z loupežného přepadení a bude tak mít zřejmě dost času přemýšlet, kde ve svém plánu udělal chybu.

Ještě hůř však dopadli dva lupiči, kteří se minulý týden v Šanghaji pokusili rozbít výlohu obchodu cihlami a jeden druhého omylem omráčil. [celá zpráva]

Záchranu slůněte zkomplikovala jeho matka, kterou omráčil elektrický ohradník

Vesničané se v noci ze čtvrtka na pátek příliš nevyspali. Zoufalé volání uvázlého mláděte všechny vyburcovalo k horečnaté aktivitě. V úzké skruži drželo mládě nad hlavou jen s vypětím všech sil.

Situace se zkomplikovala ve chvíli, kdy se slonice zapletla do elektrických ohradníků, kterými zemědělci chrání svá pole právě před slony. Rána slonici omráčila a ta padla jako podťatá k zemi. Po chvíli se naštěstí bez vážnější újmy probrala.

Během dalších hodin se malým bagrem podařilo vyhrabat slůněti cestu, po které se už ze studny vyškrábat dokázalo.

Dramatický příběh nakonec dopadl dobře pro všechny zúčastněné. Slůně se v lesíku připojilo k nyní už trpělivě vyčkávající slonicí a oba společně mezi stromy odkráčeli do tmy.

Dva muži se zasekli do figuríny a autíčka na ovládání, přijet musela policie

Ani jeden z mužů zaseklých v hračkách se nezmohl na nic jiného než otevřít dveře bytu a zoufale volat o pomoc. Ze zajetí figuríny oblečené jako rytíř a autíčka na dálkové ovládání je musela vysvobodit až přivolaná policejní hlídka.

Během operace nebyl nikdo zraněn. Asi nepřekvapí, že oba muži byli v těžce podnapilém stavu.

Podle policejního prohlášení by celá věc mohla zůstat pouze humornou epizodou, jenže mladší z uvězněné dvojice, osmapadesátiletý majitel bytu, byl na své zachránce verbálně hrubý, a tak nyní čelí obviněním z urážky veřejného činitele.

Žena otěhotněla, ale otec se zapírá. Čekám s tebou dítě, nechala vylepit na billboard

„Hledá se“ stojí obřími písmeny na billboardu vedle fotky muže, který se údajně zachoval jako zbabělec. Přítelkyni a nastávající matku si měl zablokovat na Facebooku a přestal jí brát telefony. I proto se zřejmě žena odhodlala k razantnímu kroku, jak pohnat muže k zodpovědnosti.

Před několika týdny se proto v San Luis Potosí, hlavním městě stejnojmenného mexického státu, objevil na křižovatce ulic Mariano Jiméneze a Salvadora Navy billboard, kterým se těhotná žena snaží muže kontaktovat nebo ho alespoň kvůli jeho chování veřejně zostudit. V minulých dnech zpráva vzbudila rozruch na sociálních sítích a zaujala i místní média.

„Carlosi Orozco, test byl pozitivní, jsem těhotná,“ stojí na billboardu. Žena dále vysvětluje případným čtenářům, proč se k tomuto netradičnímu kroku odhodlala. „Zablokoval si mě na Facebooku a nezvedá mi telefon,“ vysvětluje. Následně se žena pichlavým tónem podepíše. „Tvoje kamarádka (jak jsi mě byl zvyklý představovat),“ uzavírá svůj vzkaz těhotná.

Jak dlouho bude vzkaz na domě viset, není jasné.

Jak dlouho bude vzkaz na domě viset, není jasné.

FOTO: Profimedia.cz

Kriticky se k ženině kroku vyjádřil právník Juan Jesús Lozano. „Někteří občané považují město za jednu velkou facebookovou zeď. Tak to ale není, protože v reálném světě mají tyhle činy následky,“ prohlásil pro místní média. Podle prezidentky městské rady pro reklamu Marii Andradové je politováníhodné, že jsou billboardy využívány k tomu, aby dehonestovaly ostatní.

Zda je Carlos Orozco opravdu otcem a zda se ženě podařilo ho zkontaktovat, není známo. Ženě však nelze upřít body za originalitu.

Moskvané píší do sněhu jméno opozičního politika, aby donutili radnici závěje co nejdřív odklidit

O důvtipném řešení problému s odklízením, které obyvatelé Moskvy sdílí na sociálních sítích, informoval server BBC. Řada obyvatel je hrubě nespokojena s údajnou liknavostí, se kterou úřady hromady sněhu odklízejí.

Proto některé Moskvany napadlo sprejem napsat na závěje jméno Alexeje Navalného. Opoziční politik je nejhlasitějším kritikem prezidenta Vladimira Putina a státní média odmítají uvádět i jeho jméno. Sám Putin o něm mluví pouze jako o „té osobě“.

Prvním, kdo s nápadem přišel, byl novinář a aktivista Mikhail Kozyrev, který na Facebooku sdělil nevážně pojatou výzvu, že jestli obyvatelé chtějí, aby hromady sněhu zmizely, měli by na ně naspat Navalného jméno.

Ну что, именем Навального действительно можно вызвать дворников в ваш двор 👍🏻😁 Теперь ясно, почему его имя лишний раз не упоминают всуе 🙊 Оригинал видео: Татьяна Григорьева #жкх #нагорный #москва #юао #снег #сугробы #навальный

Zveřejnil(a) Московский активист dne 10. únor 2018

Brzy se začali objevovat fotografie i videa se jménem opozičního politika po celém městě. O několik hodin později přibyla svědectví, jak pracovníci popsané haldy sněhu odklízejí. Na některých místech se jenom pokoušeli politikovo jméno zaházet čistým sněhem. Komentáře pobavených internetových uživatelů na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Nevkládali jsme do toho přílišné naděje, ale idiocie místních úřadů nás nezklamala,“ píše jeden z facebookových uživatelů. „Nyní každý v zemi i za hranicemi ví, že jméno Navalnyj není jen příjmení, ale i kletba, která nutí lidi k práci,“ dodává další z komentářů.

Muž chybou obdržel na účet 2 000 000 000 349 eur, stal se nejbohatším na světě

Obyčejný muž z obyčejného města se na chvíli stal středem pozornosti celé Belgie. Když si totiž ve středu 7. února otevřel své internetové bankovnictví, zjistil, že mu na účet přišlo neuvěřitelné množství peněz. V přepočtu to činilo zhruba 50,6 biliónu korun.

Mahieuxovi bylo pochopitelně jasné, že se stala chyba. Celý problém vznikl, když na jedné internetové stránce sdělil detaily své karty. „Byla to renomovaná a důvěryhodná stránka, takže jsem si myslel, že je to bezpečné,“ sdělil v rozhovoru s belgickou televizí RTL-TVI Mahieux.

🤔😨😳Heuuu ! C’est un débit ou un crédit ? Il n’y a pas de moins devant !? Je vais quand même téléphoner à ma banque !

Zveřejnil(a) Luc Mahieux dne 7. únor 2018

Jenže záhy muž pocházející z města Dinant na francouzsko-belgických hranicích zjistil, že každý měsíc si stránky strhávají zhruba 35 eur (887 korun), což ale byla platba na tři měsíce. Rozhodl se tedy zrušit svůj účet a následkem toho mu přišlo na kartu závratné bohatství.

Belgičan okamžitě zkontaktoval banku a nechal si zablokovat kartu. Obával se totiž, že by mohl být cílem podvodu či hackerského útoku. Minulý pátek se vše vyřešilo a Luc Mahieux přestal být nejbohatším mužem světa. Tím zůstává Bill Gates s 86 miliardami dolarů (zhruba 1,7 biliónu korun).

„Rád bych dodal pro všechny své budoucí ´přátele´, že žádné peníze nemám,“ s humorem uzavřel celou kuriózní epizodu na svém facebookovém účtu Mahieux.

Kdosi objednává německému advokátovi až třicet pizz denně

Pizzu prý má moc rád, svěřil se Grolle regionálnímu deníku Ruhr Nachrichten, který na svém serveru o celém prapodivném případu informoval. Ale rád by si italský pokrm dával, jen když chce on a v podstatně delších intervalech.

Na adresu jeho kanceláře už bylo za uplynulé dva týdny odesláno kolem stovky pizz od různých podniků, které dělají rozvážky. Grolle má zahlcený e-mail zprávami, které mu potvrzují objednávku. Občas mu z podniku volají, aby ji potvrdil, jindy vidí už z okna poslíčka mířícího k budově.

První e-maily začínají chodit už ráno. „Je to opravdu otravné, nemůžete pořádně pracovat,“ svěřil se deníku Grolle. Sám nemá tušení, kdo by za objednávkami mohl stát. Odmítá teorii o pomstě nespokojeného klienta. V jeden den prý bylo v rozmezí mezi 9:20 a 9:47 učiněno 15 objednávek. „Nikdo přece neobjednává tak rychle,“ posteskl si advokát.

Není to podvod, ale obtěžování

Nevylučuje však, že by někdo k vytvoření objednávek mohl používat robota, může se jednat i o chybu v doručovacích systémech. Mezitím Grolle přestal používat služební telefon a e-mailovou schránku filtruje. Vyplnil i stížnost na policii, která se případem okamžitě začala zabývat.

Celý případ příslušné orgány vyšetřují jako stalking. Nemůže se jednat o podvod, protože potenciální útočník se nijak neobohacuje a Grollemu, který pizzy odmítá, nevzniká žádná škoda. Jedinou obětí jsou pizzerie, které pizzu připraví zbytečně.

Pokud se potvrdí, že za případem stojí člověk, a nikoliv technická chyba, hrozí zlomyslnému objednavači odnětí svobody až na tři roky. Kdy se policii případ podaří rozřešit, je ale zatím ve hvězdách. Mezitím došlo ke změně jídelníčku – nešťastnému advokátovi přišly objednávky na kariwurst, řeckou kuchyni a suši.

Neobcujte se zvířaty, jinak se vám narodí příšery, radí sexuální příručka z 18. století

Pokud se člověk se v minulých staletích chtěl dozvědět něco o intimním životě obou pohlaví, měl překvapivě hodně literatury, po které mohl sáhnout. Aristotelovo mistrovské dílo je asi příručkou nejznámější. Poprvé tato obsahem unikátní kniha vyšla v roce 1684. Od té doby vznikla ještě ve třech verzích a vydávána byla až do 19. století. Dražený výtisk pochází z roku 1720 a jeho plný titul zní:

Aristotelovo mistrovské dílo ve dvou částech zobrazující taje početí a ve všech částech zabývající se výhodami manželství, předsudky o nerovných manželstvích, léky na duši, podobností dětí a rodičů, zrodem příšer, příčinami a léčbou zelené nemoci, úvahami o panenství, radami a pokyny pro porodní báby, ženskými pohlavními orgány a tkání dělohy, návody, jak správně počít a zda holčičku či chlapce, a přidávající pár dobrých rad oběma pohlavím ohledně kopulace. Doplněno obrázky několika narozených zrůd.

V titulu je ještě dodáno, že druhá část nabízí pohled do tajů a záhad ženského pohlaví a přidává rady, jak léčit nemoci ženských pohlavních orgánů. Jak bývalo zvykem, vydavatel na titulní straně rovněž uvádí, že se jedná o knihu přesnější a pravdivější než cokoliv, co bylo předtím publikováno.

Titul knihy je opravdu dlouhý.

Titul knihy je opravdu dlouhý.

FOTO: Profimedia.cz

Všichni chtěli vydat bestseller

Vydání této knihy bylo ovlivněno úspěchem knihy „Nařízení pro porodní báby“, kterou sepsal v roce 1651 proslulý botanik, bylinkář, lékař a astrolog Nicholas Culpeper. Ostatní nakladatelé chtěli dosáhnout podobného (zejména finančního) úspěchu. V následujících desetiletích tak vyšly více než dva tucty knih zabývajících podobnou tematikou.

Aristotelovo mistrovské dílo je pak suverénně nejrozšířenější a nejvydávanější lékařskou knihou nejen 17., ale i 18. a začátku 19. století. Se slavným filozofem ale toto pojednání nemá nic společného. Nakladatel či autor prostě chtěli mít na titulu jméno, které prodává.

Podoba dítěte vzniká v hlavě

A co se můžeme v knize dočíst? Autor nešetří radami ohledně všeho, co se týká intimního života a zaměřuje se převážně na ženy.

Na ilustracích příručka názorně ukazuje, co by se stalo, kdyby se snad ženy pokoušeli mít pohlavní styk se zvířaty. Výsledkem pak může být člověk s ocasem, dítě porostlé peřím nebo dítě s drápy na nohou. V knize jsou následně popsány, kdy a kde se takovéto případy zaručeně odehrály.

Kniha popisuje případ z roku 1530, kdy se narodilo dítě s dvojnásobným počtem končetin (vydání knihy z roku 1809).

Kniha popisuje případ z roku 1530, kdy se narodilo dítě s dvojnásobným počtem končetin (vydání knihy z roku 1809).

FOTO: Archive.org

Žena obecně je podle knihy zodpovědná za podobu a zdraví dítěte. Jeho tělo se totiž tvaruje podle myšlenek matky, které se jí honí hlavou během početí. Měla by se proto při aktu upřeně dívat na svého muže a představovat si ho v celé jeho kráse. Jak se zachovat, pokud by žena při sexu myslela například na svého souseda, už ale bohužel příručka neuvádí.

Zleva nebo zprava?

Chcete mít holčičku nebo chlapečka? I to lze podle „moudré“ knihy ovlivnit. Základním předpokladem je poloha ženy při intimním spojení. Pokud bude ležet na levém boku, narodí se holčička, při sexu na boku pravém bude počat chlapeček. Pak pochopitelně záleží i na konkrétním postavení nebeských těles.

Mužům autor doporučuje dietu, kterou by měli dodržovat, pokud chtějí na manželském loži podávat obstojné výkony. Ideální prý je kombinace kořenové zeleniny a zpěvných ptáků. Jmenovitě pak autor doporučuje vrabce, kosy či drozdy. Nic však nezkazíte ani koroptví či malým holoubátkem.

Část popisující biologickou náchylnost mladých dívek k manželství (myšleno sexu).

Část popisující biologickou náchylnost mladých dívek k manželství (myšleno sexu).

FOTO: Profimedia.cz

Ženy by se ale měly vyhnout tučným a kořeněným jídlům, která by u nich mohla vzbudit přílišnou vášnivost. Zřejmě by je to mohlo rozptýlit od úporné vizualizace partnera v jejich mysli. Hledáte-li vášeň, vdejte se, radí příručka, rozkoš vašich choťů ji vzbudí i ve vás.

Žena muži věrným je společníkem

Kromě apelu na klasické křesťanské hodnoty, kniha rovněž nenechá na pochybách, kdo je vlastně pánem tvorstva. Muž je „div světa, kterému vše ostatní podléhá“ a „jeho sémě je božím darem hojně obdařené duchem života.“

Žena je však ze všech věcí muži podléhajících pro muže nejdůležitější. „Nade vši pochybnost, spojení srdcí ve svatém manželství je ze všech stavů to nejšťastnější. Tehdy má muž své druhé já, kterému může vyjevit myšlenky své a které mu je dobrým společníkem v jeho díle,“ praví autor.

Kniha se neprodávala jen v Anglii. Toto je newyorské vydání z roku 1846.

Kniha se neprodávala jen v Anglii. Toto je newyorské vydání z roku 1846.

FOTO: Archive.org

Ve zbytku knihy jsou pak podrobně popsány okolnosti porodu a návody na léky a masti, které je radno používat při komplikacích. Kniha pochopitelně vyzdvihuje monogamní svazek a zavrhuje polygamii a cizoložství. Ač se nám rady mohou zdát absurdní, pravou zůstává, že kniha, která vznikla v roce 1684 byla přesnější a rozhodně méně škodlivá než některé sexuologické spisy sepsané na konci století devatenáctého.

Zakázaná kniha? Spíš ne

V souvislosti s touto knihou se často uvádí, že kvůli obrázkům zrůd byla zakázána krátce po prvním vydání a tento zákaz trval až do šedesátých let dvacátého století. Jak poznamenává archivářka a historička Lesley Hallová, která se mimo jiné specializuje na sexuologickou literaturu 19. století, žádné shora nařízené zákazy knih ve Spojeném království v té době neplatily.

V roce 1858 byl však vydán Zákon o obscénních publikacích, který vážená vydavatelství donutil opatřovat knihy „na hraně“ upozorněním, že jsou určená pouze pro lékaře či právníky. „I tak ale bylo obvinění vzneseno jen pokud si někdo na závadnou literaturu stěžoval úřadům,“ píše Hallová.

Aristotelovo mistrovské dílo navíc nevydávali prestižní vydavatelé, ale bylo spíše sortimentem obchodů a obchůdků „s gumovým zbožím“, kde se kromě ochranných prostředků proti alimentačním poplatkům na bázi tvrzené gumopryže daly sehnat i různé povzbuzující prostředky a „naučná“ literatura.

Vydání knihy z roku 1720

Vydání knihy z roku 1720

FOTO: Profimedia.cz

Pokud byla vznesena stížnost na porušování výše zmíněného zákona, majitelé těchto obchůdků vždy raději v tichosti zaplatili pokutu, kterou brali prostě jako součást nákladů a dál knihu vesele prodávali.

Je libo výtisk za 3500?

O tom svědčí i fakt, že kniha byla vytištěna v mnoha vydáních a výtisky z 19. století jsou celkem bez problémů k sehnání. Digitalizované verze jednotlivých vydání si můžete prohlédnout zde.

I proto je vyvolávací cena exempláře z roku 1720, který se v aukčním domě Hansons Auctioneers v britském Etwallu bude dražit 27. března, odhadována na částku kolem 120 liber (zhruba 3500 korun). Ze sběratelského hlediska tak kniha možná zajímavá není, obsahem však nabízí unikátní náhled na to, jak naši předkové sexualitu vnímali.

Australanka dokončila na vozíčku za sedm dní na sedmi kontinentech sedm maratonů

Šestadvacetiletá Garvinová absolvovala týdenní dobrodružnou cestu na speciálně navrženém vozíčku, v jehož tlačení se střídali dva zkušení běžci.

První maraton se uskutečnil na Antarktidě poblíž Novolazarevské stanice. Další pak postupně v Kapském Městě v Jihoafrické Republice, v australském Perthu, Dubaji, Lisabonu, kolumbijské Cartageně a poslední ve floridském Miami.

„Viděla jsem v tom příležitost, abych lidem ukázala, jaké to je být invalidou. A rovněž mi to dodalo sebedůvěru, díky níž vím, že v životě můžu dělat různé věci,“ svěřila se serveru abc.net.au po svém návratu do Sydney.

Protože se sama téměř od narození potýká s mozkovou obrnou, rozhodla se výpravu zaměřit na podporu lidí, které v životě postihl stejný osud. Pro neziskovou organizaci Cerebral Palsy Alliance se jí doposud podařilo vybrat 64 tisíc dolarů (přes 1,3 miliónu korun).

Pomáhala, jak jen to šlo

Ačkoli ji po většinu cesty tlačili zkušení maratonci, Garvinová se jim snažila pomáhat v jiných záležitostech. „Protože byla často tma, musela jsem je patřičně navigovat a křičet na kolemjdoucí, aby odstoupili z cesty,“ řekla.

Každý maraton tak společně zvládli v rozmezí čtyř až pěti hodin. Nejnáročnější z nich byl prý ten na Antarktidě, neboť je tam sužovala ukrutná zima. „Snažila jsem se to vydržet tak dlouho, jak to jen šlo. Na konci jsem však byla úplně vyřízená,“ přiznala.

Žena projela na páse rentgenovou kontrolou, bála se o kabelku

Bizarní incident se odehrál v provincii Kuang-tung během shonu spojeného s blížícími se oslavami čínského nového roku, který letos spadá na 16. února.

Žena se v přítomnosti velkého množství lidí o svoji kabelku velice bála. Proto i s ní projela rentgenovou kontrolou.

Bezpečnostní pracovníci museli být v šoku, když na rentgenových snímcích zahlédli siluetu klečící ženy.

Ta se následně po projetí rentgenem postavila na nohy, vzala si kufr a odkráčela pryč.

Čínsky nový rok je nejvýznamnější z tradičních tamních svátků a lidé toho podle Daily Mailu v tomto období cestují nejčastěji. Očekává se, že během 40 dní počínaje 1. únorem využije vlakovou dopravu na 390 miliónů lidí.

Muž přežil už třetí uštknutí jedním z nejjedovatějších hadů na světě

Když rodák z australského města Charters Towers v sobotu projížděl na motorce po svém pozemku, přejel nevědomky zhruba dvoumetrovou pakobru východní. Jedovatý had však stihl zareagovat a kousl farmáře skrz džíny do nohy, což zapříčinilo Lalorův následný pád.

„Musel jsem hada po pádu z motorky chytit, sundat z nohy a odhodit. Poté jsem si sundal opasek, přitáhl si ho nad ránou a jel rychle za svými kolegy,“ popsal Lalor serveru Daily Mercury.

Musterer Mark Lalor, who fought off a seven-foot snake on Saturday, has revealed it was the third time he’d been bitten by a brown snake in thirteen years:

Zveřejnil(a) The Observer dne 11. únor 2018

Ti následně přivolali záchrannou službu, která ho helikoptérou převezla do nemocnice. „Naštěstí byla okamžitě použita tlaková bandáž. Tato správná technika první pomoci mu dost možná zachránila život,“ řekl jeden z členů záchranného týmu.

Nebylo to přitom poprvé, kdy pakobra východní Marka Lalora uštkla. První nepříjemnou zkušenost s tímto plazem zažil v roce 2005. Tehdy se svíjel v křečích, a dokonce krvácel z nosu a očí. Další uštknutí ho potkalo o šest let později, kdy se z následků dostával celé dva týdny.

Pakobra východní je druhý nejjedovatější had na světě a je zodpovědný za zhruba 60 procent smrtelných uštknutí v Austrálii. Vniknutí jeho jedu do těla může vést při neléčení k paralýze, nezadržitelnému krvácení a následné smrti.

V oku mladé ženy se usadili parazitující červi

Nevšední případ se stal už v roce 2016, agentura CDC o něm informovala teprve nyní. Tehdy si rodačka z oregonského Grants Pass šáhla do svého podrážděného oka a s údivem z něj vytáhla zhruba centimetrového červa.

Vystrašená dívka ihned vyhledala očního lékaře, ten se ale s něčím podobným dosud nesetkal, a tak ji odkázal k odborníkům z Oregon Health & Science University.

Cítila, jak se po oku pohybují

„V té době už jsem cítila, jak se po mém oku pohybují. Bylo jich strašně moc. Tamní lékaři byli i přesto ze začátku skeptičtí. Není totiž úplně obvyklé tvrdit, že máte v oku červy,“ svěřila se Beckleyová.

Ovšem ve chvíli, kdy drobného živočicha na její oční bulvě zahlédli, nemohli uvěřit vlastním očím. Zatímco vytažené červy následně poslali na testy, Beckleyovou podrobili kontrole zraku a zařídili jí speciální výplach očí. Ani ten však živočicha z jejího oka neodstranil.

U zvířat jsou cizopasníci v očích běžní

Výsledky testů agentury CDC mezitím ukázaly, že se jedná o živočicha s názvem spirura dobytčí (thelazia gulosa), která velmi výjimečně cizopasí v očích dobytka.

Over the course of 20 days, Abby Beckley pulled 14 worms out of her eye.

Zveřejnil(a) National Geographic dne 12. únor 2018

Parazitující červi v očích živočichů jsou běžní u psů, koček, prasat, ovcí, koz, dobytku a divokých zvířat jako jsou lišky a vlci. Případů, kdy se červi dostali do lidského oka, je však poskrovnu. Konkrétně v USA jich je zaznamenáno pouze 11, v Asii pak 163.

Poprvé v lidském oku

Ani u jednoho z nich se však nejednalo o spiruru dobytčí, a právě proto je případ Beckleyové výjimečný. Jedná se totiž o historicky první případ, kdy byl tento živočich objeven v lidském oku. „Díky naší práci jsme přišli na to, že člověka nyní může infikovat nový druh živočicha,“ svěřil se Richard Bradbury z agentury CDC.

Lékaři se nakonec shodli na tom, že Beckleyovou nebudou léčit antiparazitiky, neboť by jí mohli způsobit jizvy. Namísto toho jí řekli, aby i nadále své oči kontrolovala a aby všechny červy, které v oku zahlédne, odstranila. Tato léčba nakonec skončila po 20 dnech úspěchem. Od té doby už ve svém oku žádné nežádoucí pohyby nevnímá.

V italském městečku propukla pomerančová bitva

Událost, při níž je celé náměstí pokryto oranžovým kobercem z pomerančových slupek, je sloučeninou středověké legendy a nesmělého počínání tamních dívek ve třicátých letech minulého století.

Tamní legenda praví, že ve 12. století musela dcera jednoho z mlynářů s ohledem na tehdejší feudální zákony strávit svatební noc s městským krutovládcem. Aby si však zachovala svoji čest, sťala mu hlavu a osvobodila město od jeho tyranie.

S házením pomerančů začaly tamní dívky ve třicátých letech minulého století. Společně s květinami a konfetami je během karnevalu, který se koná ve stejném období, házely na kočáry, aby si jich všimli chlapci.

Nevinné házení ovocem se však časem zvrhlo v obrovskou bitvu, v níž jsou občané zpravidla rozděleni na šlechtice a prosté občany. Souboj má představovat povstání proti tyranii a pomeranče pak krutovládcovu hlavu.

Spotřeba činí 500 tun pomerančů

Po druhé světové válce se z malé tradice stala velkolepá karnevalová událost reprezentující boj za svobodu. Každý rok je do města ze Sicílie dovezeno zhruba 500 tun pomerančů.

„Je to skvělá kulturní tradice, protože se jedná o bitvu, která rovněž představuje příběh. Není to tedy jenom o tom, že se lidé baví a u toho házejí pomeranče,“ svěřil se agentuře Reuters jeden ze zúčastněných Luca Simoncello.

O chloupek. Dvouletý hošík před padajícím stromem neuhnul

Záběry, při kterých citlivějším povahám tuhne krev v žilách, pochází z jedné z bezpečnostních kamer ve městě Nakhon Ratčasima ležícího zhruba 200 kilometrů severovýchodně od Bangkoku.

Okolo deset metrů vysokého stromu se motalo několik dětí. Když se palma začala vyvracet z kořenů, děti se urychleně rozutekly. Jen malý Tong zůstal stát na místě.

„V ten moment, kdy palma začala padat a já uviděla Tonga, se mi zastavilo srdce,“ svěřila se jeho matka Jane Gosungernová agentuře Newsflare.

K chlapci se okamžitě vrhla, ale popadnout ho stačila až poté, co strom dopadl těsně vedle něj. Strom byl vzápětí odklizen, podle ženy teď ale všichni sousedé nervózně kontrolují stromy ve svém okolí.

Číňan se zesměšnil při pokusu získat nalezenou bankovku

Muž byl natolik odhodlaný, že se snažil drobný finanční obnos získat všemožnými způsoby. Na videu zveřejněném agenturou AP minulý týden je vidět, že se v jednu chvíli dokonce snaží automobil nadzvednout. Všechny jeho pokusy však byly bezvýsledné.

Záblesk naděje přišel ve chvíli, kdy se na místě objevil majitel vozu. Ovšem ani odjezd auta nakonec nevedl k vytouženému cíli, neboť bankovka zůstala přilepená na pneumatice.

V zápalu vzteku, že z místa nakonec odejde s prázdnou, popadl alespoň dětské kolo a převrhl ho na zem.

Žabák Romeo může být poslední svého druhu, Julii mu usilovně hledají i vědci

Desetiletý Romeo, žabák druhu vodnice jurakare (Telmatobius yuracare), marně kvákáním vábí samičku. Při hledání jeho Julie mu pomáhá i jedna z bolivijských internetových seznamek, která pro něj založila profilovou stránku.

Vědci mezitím prohledávají říčky a potůčky v naději, že najdou samičku, s jejíž pomocí by mohli zahájit program umělého odchovu. „Nevzdáváme se naděje,” řekl agentuře AFP ochranář Arturo Múňoz.

Ochránci přírody ale musí hledat rychle, protože vodnice jurakare se často dožijí sotva 15 let. To znamená, že Romeo, který se nachází v nádrži Přírodovědného muzea ve městě Cochabamba, už má jen nějakých pět let, pokud má zachránit svůj druh před vyhynutím.

Romeo

Roses are red, Lily pads are green… My Juliet, where have you been? Help Romeo the Sehuencas Water Frog find his Juliet this #ValentinesDay with Global Wildlife Conservation, the Bolivian Amphibian Initiative , and Match. Your gift will help send scientists to the field to find a #Match4Romeo https://www.match.com/romeo

Zveřejnil(a) Bolivian Amphibian Initiative dne 9. únor 2018

Žába je Mezinárodním svazem vedena pouze jako zranitelná. Záznam však nebyl aktualizován od roku 2004. Přitom od roku 2008 vodnici jurakare nikdo neviděl. Dříve byl její výskyt pozorován na několika místech v Peru, Bolívii a Ekvádoru.

Vědci však soudí, že vinou znečištění, rozšíření závažné zhoubné nemoci obojživelníků zvané chytridiomykóza a mimo jiné i rozšíření populace pstruhů byly většiny populací zdecimovány.

Cestující roztlačovali trolejbus zapadlý ve sněhu, pak ho museli dobíhat

Trolejbusu se na zasněžené namrzlé vozovce začala protáčet kola a nemohl vyjet. Skupinka cestujících proto vystoupila ven a přiložila ruku k dílu. Přesto, že vozidlu stále podkluzovala kola, se jim ho nakonec podařilo vyprostit. Ti nejobětavější, kteří tlačili až do poslední chvíle, pak museli do trolejbusu doběhnout.

BEZ KOMENTÁŘE: Moskva se potýká s extrémními přívaly sněhu Zdroj: Reuters

Minulou sobotu napadlo v Moskvě rekordních 40 centimetrů sněhu. Je to nejvíc od roku 1957, kdy se tato měření začala provádět. Podle zástupce moskevského starosty Pjotra Birjukova je to dokonce rekord za posledních 100 let. [celá zpráva]

V Malých Svatoňovicích se konal tak trochu jiný masopust

Řada tradicí přísně definovaných masopustních figur z Hlinecka, které v sobotu prošly vysočinskou Vortovou, se týž den podkrkonošským Malým Svatoňovicím obloukem vyhnula.

Masopust akce připomínala pouze Rasem za hříchy utracená Kobylka, ukecaný Žid, Kominík s cylindrem dlouhým jako roura od plynovodu Orenburg, Smrtka a Medvěd. Lauři mající pomocí ježůvky, chlupatého konce metrové tyče, nastartovat v režii řeckého boha Bakchuse jarní plodnost žen i archaičtí Slamění, zaspali.

Masopustu na hony vzdálený Hastrman ke Studánce, jak Malým Svatoňovicím díky zázračnému pramenu Panny Marie Lurdské po staletí říkají, přivandroval snad z nedalekých Havlovic.

Masopust v Malých Svatoňovicích

Masopust v Malých Svatoňovicích

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Originalita letos dvacátému malosvatoňovickému masopustu přesto nechyběla. Fašank, který si nenechala ujít možná pětistovka lidí, obohatili Malosvatoňovičtí vlastní tvorbou.

Vortové v sobotu vládla folkloristická skupina Vortovská maškara, Malým Svatoňovicím každý, kdo šel do masky. Průvodu dominovala tlupa neandrtálců s poníky převlečenými za mamuty, mexická nebo sněhulácká rodinka. Horníci připomněli čtyřsetletou tradici těžby černého uhlí ukončenou vládou Mariana Čalfy.

Duchovnost poutního místa, známého kdysi jako příhraniční polské Vambeřice, přiblížila skupina kapucínů. Dnes z bývalé tradice nezbylo skoro nic. Len pěstovaný na podhorských polích připomíná pouze masopustní pranostika: Konec masopustu jasný – len krásný.

Fašank v Malých Svatoňovicích nevyniká tradicí, nýbrž originalitou.

Fašank v Malých Svatoňovicích nevyniká tradicí, nýbrž originalitou.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Aktuálnost zato neztratilo pořekadlo: Šla by baba k muzice, nemá kůstka tubu, ráda by se řehtala, musí držet hubu.

Rýmovačka vystihuje čas veselic, zabíjaček a bezuzdného obžerství od Tří králů do Popeleční středy připadající letos na 14. února, od kdy hojnost střídala čtyřicetidenní postní doba. Jitrničky, jelítka a ovárek nahradila na stole čočka, vejce a krupice. Tradici v současnosti zcela vymazaly permanentní nájezdy do supermarketových stodol.

Hojností Podkrkonoší nikdy neoplývalo. Půst se pod Jestřebími horami držel celoročně. Masopust neměl v kraji horníků a tkalců valný smysl. Zmínku o studáneckém masopustu proto postrádají všechna Čapkova díla a do roku 1998 i kronika obce s patnácti sty obyvateli.

Fašank do Malých Svatoňovic před dvaceti lety přivedla bývalá starostka, rodilá Moravačka, Hana Hylmarová.

Masopust v Malých Svatoňovicích

Masopust v Malých Svatoňovicích

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

„Novodobou tradici masopustního veselí chceme udržet. Letos jsme přispěli zhruba patnácti tisíci korunami. Zdarma byly koblihy a nějaké pití,“ podotkl nynější starosta Malých Svatoňovic Vladimír Provazník.

První nesmělé skoky malého klokana už dojaly 25 miliónů diváků

Čtyřiačtyřicetiletý Chris „Brolga“ Barns, který vede klokaní útulek, zatím nosil malého Bradleyho v látkovém vaku. Teď však přišel čas na první skoky.

„V jeho věku žijí mláďata převážně v matčině kapse a vylézají ven jen na pár minut denně. My mu také umožňujeme skákat po domě i venku, aby zesílil, ale pak se zase vrací do pytle,“ popsala Tahnee Passmore-Barnsová.

Malý Bradley vypadá na záběrech plaše, to je však jen dojem. Jeho ošetřovatelka tvrdí, že je velká osobnost. Od prvních chvil byl velmi zvědavý, vřelý a přátelský.

Barnsovi založili útulek v roce 2010 a v současnosti se starají o padesátku klokanů. Přesto, že už oba manželé viděli stovky mláďat, jak se učí skákat, pokaždé je to podle Barnsové velmi emotivní.

Řidiči na šest hodin zablokovali křižovatku

V půl páté v pátek odpoledne přestaly na rušné křižovatce fungovat semafory, což způsobilo naprostý chaos. Auta se navzájem zablokovala takovým způsobem, že nikdo nemohl jet dál.

V dlouhých kolonách ve všech směrech a v několika jízdních pruzích uvízla osobní a nákladní auta, stejně jako autobusy a silnice tak připomínaly jedno velké parkoviště.

Světelná signalizace začala sice fungovat zhruba po 40 minutách, „špunt“ na křižovatce to ale neuvolnilo. Plynulý provoz byl obnoven až po dlouhých šesti hodinách.

Chlapec si v zánětu nevědomky pěstoval mořského měkkýše

Když nejmenovaný hispánský chlapec zaregistroval, že se jeho zánět na lokti neustále zvětšuje, navštívil raději spolu se svými rodiči lékaře. Ti ze zánětu nejprve odstranili malé množství hnisu, aby následně uvnitř spatřili drobné cizí těleso.

Po podrobném zkoumání se s překvapením všech ukázalo, že se jedná o čtyři milimetry velkou plážovku šupinatou (littorina scutulata), tedy mořského měkkýše, kterému se záhadným způsobem podařilo ve vlhkém prostředí hnisavého zánětu přežívat.

Jedenáctiletý hoch následně potvrdil, že si ránu způsobil škrábnutím o skálu v jednom z přírodních bazénů. To by ostatně vysvětlovalo způsob, jak se mohlo vajíčko mořského měkkýše, který právě taková prostředí obývá, do jeho těla dostat.

Chlapcovo poranění se po odstranění živočicha během týdně plně uzdravilo. Lékaři mu měkkýše dokonce věnovali na památku, ten však podle nejnovějších informací na druhý den pošel.

Terč posměšků z „brutální pařby informatiků“ pracuje na nejsledovanějším raketovém projektu

Fotografie, která před pár lety zaplavila internet a zavdala mnoha vtípkům na adresu čtyř „šprtů“, vznikla ve skutečnosti už v roce 1997 v průběhu vědeckého tábora v obci Zwardoń u polsko-slovenských hranic.

V Polsku se chlapcům na fotografii přezdívalo posměšně „sweterkowa czwórka“ (čtyřka ve svetrech) u nás ji nejspíš budete znát pod názvem „brutální pařba informatiků“ či „brutální pařba fakulty aplikovaných věd“.

Všichni čtyři nakonec dosáhli zářných kariér, opravdu raketový vzestup nabrala hlavně kariéra Tomasze Czajky, na fotce jediného chlapce bez brýlí. Jak uvedl polský portál Gazeta.pl, Czajka pracuje ve společnosti Space X miliardáře Elona Muska jako inženýr letového softwaru.

The rocket is back home.

Zveřejnil(a) Tomek Czajka dne 24. srpen 2016

Tomasz Czajka s týmem na fotce před raketou Falcon 9 

Dříve Czajka studoval na varšavské univerzitě a posléze na jedné z největších vysokých škol v USA, na Purdueově univerzitě ve státě Indiana. Následně se odstěhoval do Kalifornie, kde pracoval ve společnosti Google.

Právě odtud si ho přetáhla firma Elona Muska. Pochopitelně se tak podílel i na úterním startu nejsilnější rakety současnosti Falcon Heavy a vypuštění automobilu Tesla do vesmíru. [celá zpráva]

V Londýně budou vystavovat nechutnou hroudu tuku, která ucpala kanalizaci

Malý zbytek „totálního monstra“, jak v září horu tuku nazval mluvčí společnosti Thames Water, která spravuje londýnskou kanalizaci, bude v muzeu britské metropole k vidění do konce června. Slepenec je zakrytý několika průhlednými boxy na sobě, které mají návštěvníky chránit nejen před bakteriemi a jedovatými výpary, ale i značným zápachem.

Muzeum vyjádřilo úmysl vystavit část blobu již loni, krátce po jeho nálezu ve stoce pod čtvrtí Whitechapel. Jeho ředitelka Sharon Amentová tehdy řekla, že zařazení tukové hory do sbírek muzea by „vyvolalo otázky o způsobu našeho současného života a také by inspirovalo návštěvníky k hledání řešení problémů rostoucích metropolí“.

Nechutné a fascinující

Oříškem pro zaměstnance muzea bylo především to, jak tukovou hroudu uchovat. Nápady na naložení do roztoku či zmražení konzervátoři zavrhli a nakonec se rozhodli pro její vysušení na vzduchu. Podařilo se jim to ovšem až s druhým vzorkem. První se totiž po vysušení rozpadl.

„Je to nechutné a fascinující,“ popsala nový exponát kurátorka muzea Viky Sparkesová. Úspěchem výstavy s názvem Fatberg! (Tukovec!) si je podle agentury AP muzeum tak jisté, že návštěvníkům nabídne i tematická trička a cukrovinky.

Anglické slovo fatberg vzniklo spojením označení pro tuk (fat) a ledovec (iceberg). Správa metropolitního kanalizačního systému Brity opakovaně vyzývá, aby do záchodů nesplachovali odpad a aby horký tuk a olej nechávali ztuhnout a poté vyhazovali do popelnic.

Podcenila příliv a skončila na střeše zaplaveného auta, vysvobodil ji záchranný člun

Incident se odehrál nedaleko vesnice Beckfoot ležící v anglickém nemetropolitním hrabství Cumbria. Ženu, která podle agentury Reuters neuměla plavat, překvapil příliv, který zjevně podcenila.

Její auto se tak během chvíle zaplnilo vodou a ona neměla jinou možnost, než vylézt na jeho střechu a doufat v příjezd záchranářů.

Z nepříznivé situace ji nakonec dostala posádka záchranného člunu z organizace RNLI. Podle nejnovějších informací vyvázla kromě mírného podchlazení bez větších zdravotních komplikací.

Všichni za samicí. Kamery zachytily namlouvací rituál obřích keporkaků

Namlouvací rituál keporkaků je jedna velká honička. Samci při něm mezi sebou horlivě bojují o jedinou samičku, která nakonec vítězi nabídne okamžiky plné vášně.

Zachytit tyto závody na kameru je pro filmaře velice obtížné. Nikdy totiž nevíte, kde takový závod vypukne. Velryby se navíc mohou pohybovat rychlostí 10 až 12 námořních uzlů za hodinu (zhruba 18 až 20 kilometrů za hodinu), takže je pro filmaře těžké je sledovat.

Scott Protell považuje to, že se mu povedlo jeden z takových závodů zachytit, za unikátní. „Je to jedna z nejúžasnějších ukázek síly, kterou příroda může nabídnout,“ uvedl pro agenturu Caters TV.

Filmaři zachytili hejno asi 15 plně dospělých samců, z nichž každý mohl vážit zhruba okolo 40 tun.

Soupeřící keporkaci u sousotroví Tonga

Soupeřící keporkaci u souostroví Tonga

FOTO: Profimedia.cz

„Závody obvykle mohou trvat hodiny nebo i desítky hodin. My tenhle závod sledovali přes čtyři hodiny,“ řekl Protell. Vítězství jednoho samce se ale filmaři nedočkali, závod pokračoval dál.

Samců je víc než samic

Důvod, proč je o jedinou samici vždy takový překotný zájem, souvisí s tím, že samců je u těchto živočichů podstatně více než samic, ale i s migrací.

Léto tráví keporkakové v polárních vodách, které jsou bohaté na potravu. V zimních měsících se přesunují do tropických vod. Ty tak hojnou potravou neoplývají, za to jsou však teplé vody vhodnější pro rození a výchovu mláďat. Díky migračnímu cyklu zde rovněž dochází k plození mláďat.

Porodem a výchovou potomka spálí samice podstatně více energie, zůstávají proto podstatně dále v polárních lovištích, kde je hojnost potravy. Samičky jsou navíc březí 11 měsíců a následně se starají o potomka, takže se nepáří každou sezónu.

Na záběrech pocházejících z jiného závodu je vidět samec blížící se k samičce. Vypouštění bublin patří k projevům agresivity a dominance.

Na záběrech pocházejících z jiného závodu je vidět samec blížící se k samičce. Vypouštění bublin patří k projevům agresivity a dominance.

FOTO: Profimedia.cz

Samci nejvíce energie spotřebují honem samiček, proto se déle zdržují v teplých vodách a pářit se chtějí každý rok. Výsledkem je pak to, že si samička může vybírat z poměrně velkého množství nápadníků.

Ukázat sílu musí oba

Pro samce je reprodukční strategie jasná. Aby byl úspěšný, musí své geny předat co nejvíce samicím. Pokud už ale musí věnovat tolik energie do souboje s ostatními samci, snaží se vybrat si tu nejzdravější a nejsilnější partnerku. Proto samice demonstrují svou sílu tím, že před samci prchají.

Tyto závody jsou jedny z mála chvil, kdy se jinak mírumilovní titáni pouští do zuřivých soubojů, při kterých nezřídka teče krev. Na naší planetě málokdy uvidíte epičtější výjev, než když se vodou odhodlaně řítí tvorové o velikosti autobusu.

Hazardér s dronem si z nebezpečné blízkosti natočil přistávající letadlo

Na videu, které se minulý týden dostalo na veřejnost, můžeme vidět, že pilot dronu se dostal do nebezpečné blízkosti (tzn. několik desítek metrů) k přistávajícímu airbusu společnosti Frontier. Podle manévrů se s největší pravděpodobností jednalo o malý závodní dron.

I ten však může způsobit problémy, které by v tom nejhorším případě vedly až k ohrožení posádky a cestujících. Porušení zákazu provozování bezpilotních letounů v blízkosti letišť je proto velice striktně odsuzováno nejen veřejností, ale i majiteli a výrobci dronů, na které toto nezodpovědné chování jedinců vrhá špatné světlo.

Kdy byl záznam pořízen, zatím známé není. Fakt, že se odehrál necelých pět kilometrů před lasvegaským letištěm, zjistili nadšenci pro létání podle map, polohy Slunce a polohy přistávajícího letadla.

Muž, který video nahrál, tvrdí, že autorem není

Video bylo zveřejněno minulý týden v uzavřené skupině 1% FPV (first-person view). Tam se sdružují piloti dronů, kteří natáčejí velice blízké průlety svých strojů kolem různých věcí, aut a objektů.

Členové skupiny si říkají 1%ers. Takto byli na základě tvrzení ve čtyřicátých letech, že 99 procent motorkářů jsou dobří a zbylé procento ti špatní, označováni členové motorkářských gangů. Piloti se však soustředí spíše na natáčení adrenalinových záběrů než na porušování zákona.

Právě proto se video ze skupiny nakonec dostalo na veřejnost. Otázkou zůstává, kdo je autorem onoho velice blízkého průletu. Záznam zveřejnil (a následně rychle smazal) uživatel se jménem James Jayo Older s tím, že záznam nebezpečného kousku se nacházel na SD kartě, kterou náhodou našel.

Poté, co musel čelit hněvu komunity, Jayo ještě minulý čtvrtek napsal, že není autorem videa. „Udělal jsem za ty roky létání hodně blbostí, ale můžu všechny ujistit, že video není moje. Lítám blízko budov a takových věcí,“ stojí v jeho prohlášení s tím, že video nahrál jeho kamarád.

**Public Announcement** The plane video. I’ve done some stupid shit over the years of flying but I can assure everyone…

Zveřejnil(a) James Jayo Older dne 1. únor 2018

Komunita průlet odsoudila

Po skutečném autorovi, který porušil několik omezení a zřejmě také federální zákon, nyní pátrá americký úřad pro letectví ve spolupráci s FBI. Incident téměř jako jeden muž odsoudila i celá komunita kolem dronů.

Ředitelé třinácti společností, které se drony zabývají, navíc poslali úřadu otevřený dopis, ve kterém žádají potrestání autora videa. Tomu hrozí pokuta až 250 000 dolarů (zhruba 5 miliónů korun) a v krajním případě odnětí svobody až na tři roky.

První kroky na svobodě? Žirafa se natáhla jak široká, tak dlouhá

Důstojnost majestátního zvířete vzala za své jen pár okamžiků poté, co se otevřela vrata vozu. Za ohromného randálu se žirafa vyřítila vpřed, jenže dobře neodhadla sklon šikmé plochy, na které se ocitla.

Přední nohy kmitly vzduchem naprázdno a výsledkem byl neohrabaný pád následovaný mračnem zvířeného prachu. Zvířeti se naštěstí nic nestalo a nezraněné šlo objevovat svůj nový domov.

Manželé z Michiganu čekají čtrnácté dítě. Po třinácti chlapcích doufají v holčičku

Mysleli jste si, že zapamatovat si jména sedmi trpaslíků je těžké? Zkuste tohle: Tyler, Zach, Drew, Brandon, Tommy, Vinnie, Calvin, Gabe, Wesley, Charlie, Luke, Tucker a Francisco. To jsou jména všech synů manželů Schwandtových. Nejstaršímu je 24, nejmladšímu budou letos dva roky.

V dubnu se manželům narodí další dítě. Pohlaví znát nechtějí, i když jejich přání je jasné. „Přál bych si, aby to byla holčička, ale myslím si, že nám to prostě není dáno,“ smál se Jay v rozhovoru pro regionální televizi WOOD-TV.

Zveřejnil(a) Aye Thein dne 5. únor 2018

Manželé Schwandtovi se svými třinácti syny

Dalšího dítěte se manželé už opravdu nebojí. „Z mého pohledu je jedno, jestli máte tři děti nebo deset,“ sdělila budoucí čtrnáctinásobná maminka Kateri. „Je to jen víc chaosu a víc zvuků. Nic, na co bychom už nebyli zvyklí,“ dodala s nadsázkou.

Schwandtovi si myslí, že dítě, které se narodí v dubnu, je jejich poslední. Jenže to už říkali, když se jim narodil před dvěma lety Francisco. Manželé tvrdí, že už je pro ně těžké představit si domov bez batolete.

Podle CNN je pravděpodobnost, že se vám narodí 13 chlapců v řadě 1 ku 8000. Kdo ví, v dubnu se tato rekordní řada možná ještě prodlouží.

Žena v autoškole měla zaparkovat, vystresovalo ji to tak, že zemřela

Tragická událost se odehrála 31. ledna v čínském městě Su-čou. Podle svědků se jednalo o zhruba třicetiletou ženu, která byla během řidičských zkoušek testována z parkování, když „u ní náhle došlo k selhání srdeční činnosti”.

Instruktor ihned zavolal záchrannou službu a až do jejího příjezdu prováděl resuscitaci. Žena však byla krátce po příjezdu do nemocnice prohlášena za mrtvou.

Přesná příčina její smrti zatím není zřejmá. Psychologové se však domnívají, že za zástavu srdeční činnosti může nadměrný stres.

„Zkouška vyžaduje velkou pozornost a tím pádem i spoustu energie. A to je samozřejmě spojeno s množstvím stresu, zejména pak u mladých lidí,“ řekl jeden z tamních řidičských instruktorů, jenž začínajícím řidičům doporučil dobře se před zkouškou najíst a zhluboka dýchat.

„Zvládání emocí může být pro úspěšné vykonání zkoušek zcela rozhodující. Pokud se naučí pracovat se svým rozpoložením, budou při zkouškách schopni zvládat i stres,“ dodal.

Paraglidista přispěl k záchraně velryby, z výšky celou akci natočil

„Viděl jsem nedaleko pobřeží několik velryb, tak jsem kolem nich ze zvědavosti proletěl. Když jsem se k nim přiblížil, všiml jsem si, že je jedna z nich zamotaná do pasti na humry,“ řekl agentuře AP paraglidista.

„Kroužil jsem kolem ní asi deset minut a přemýšlel, co udělat. Poté si mě všimla posádka rybářské lodi, která přijela blíž, aby se na velryby také podívala. Proletěl jsem kolem ní a zakřičel, že je jedna z velryb zamotaná,“ popsal situaci.

Rybáři neváhali a ihned začali s odřezáváním lan. Vysvobozování však nebylo jednoduché. Velryba se jim totiž několikrát ztratila pod hladinou, když se na určitou dobu potopila do větší hloubky.

„Pomáhal jsem jim s určováním její polohy,“ svěřil se muž, jenž celou akci z výšky natočil.

I díky tomu se posádce lodi nakonec podařilo obrovského savce vysvobodit. Záchranná akce trvala zhruba 45 minut.